Wolfgang Amadeus Mozart byl opravdu hulič. Dneska mi sestra dala přečíst dva jeho dopisy, které s úsměvem cituji:

[...]
Approposito. Víš již o té historii, která se zde stala? Povím Ti ji tedy. Vyšli jsme od hraběte Firmiana a zamířili domů, a když jsme přišli do naší ulice, otevřeli jsme domovní dveře, a co myslíš, že se nám stalo? - Vešli jsme dovnitř! Mějte se hezky, mé plíce. Líbám Vás, má játra, a zůstávám jako vždy, můj žaludku.

Tvůj nehodný frater bratr Wolfgang
Prosím, prosím, milá sestřičko, něco mě kouše, poškrab mne!

(dopis sestře, 18. prosince 1772)

Možná si budete myslet, ba i uvěříte, že jsem umřel! - že jsem chcípnul? - anebo zdechnul? - no ne! Nemyslete si to, prosím vás neboť jeden myslel a druhý střelil! - jak by to bylo možné? - za své tak dlouhé mlčení se ani nechci omlouvat, vždyť byste mi stejně nevěřila; ale jen co je pravda. - měl jsem tolik práce, že jsem sice stihnul myslet na sestřeničku, ale psát už ne, musel jsem to nechat tak. Ale teď mám tu čest se vás zeptat, jak se máte a co děláte? - jestli jste ještě stále zdravá? - a jestli zdraví pokulhává? - nebo jestli mě ještě aspoň trochu snášíte, - nebo častěji křídou kreslíte? - nebo aspoň někdy na mě pomyslíte? - anebo vám nepřijde, že se oběsíte - ba jestli jste se nedej Bože na mne rozhněvala, ach já blázen starý; jestli dobrovolně mír nestvrdíte, anebo pustím, co zvíte! No vy už se smějete skrytě - victoria! Smír ten ať zpečetí naše řitě - dobře jsem věděl, že mi déle neodoláte.

(dopis sestřenici, 28. února 1778)

Asi také začnu psát z práce dopisy směrem k domovině, jeví se mi to jako velmi zábavná činnost.

Kakan

Bodré ráno. Kurva, tady se dějí věci.

Tak například v pondělí. Uvařili jsme si na oběd čočku na kyselo a k tomu kotel osmažené cibulky. To, co se dělo v noci (resp. ráno) je nepopsatelné. V průběhu dne/večera/noci jsem standardně prděl a to tak, že jako jo. Ráno jsem se probral asi v 5, břicho udělalo zvuk posunujícího se paneláku a šel jsem srát. To, co jsem po dvou návštěvách (v součtu dohromady jedna hodina) nechal v míse, by se dalo nazvat sbírkou lidských pocitů a myšlenek. Možná že se někdy k těmto výkalům vrátím a nechám je ztvrdnout. Lidi už archivují leccos, tak proč ne tvrdé sračky, žejo.

Druhý den přišla na řadu oprava odpadu. Před dvěma lety se tu konalo totéž. Tehdy prý tekly fekálie (hovna) ze záchodové roury do koupelny, na chodbu a posléze i před výtah a ke schránkám. Škoda, že se historie neopakovala. Pouze mne pobavil výrok jednoho z dělňasů. Přišel, oddělal záchodovou mísu a řekl: 'Dobrý den, tady ty medvědí hovna si teď budete muset oškrábat.' Pro laiky - medvědí hovno = jakýsi tmel pojící trubku s odtokem. No nářez.

Cestou z pracáku jsem následoval slečnu, která nesla v ruce standardní 15tilitrový kbelík plný písku a posypávala si cestu před sebou, pravděpodobně aby neupadla. Měla přitom v obličeji výraz 'nááá pipipipi nááá', popř. 'puťapuťa'. Pěkně jsem ji seřval, když se otočila a trochu toho písku hodila i na mne. Inu, kdo s čím zachází, s tím také peklo. Francouzská hůl se odebrala na dno. Pravděpodobně. Možná i s nějakou důchodkyní. To by vysvětlovalo, proč ty kachny a labutě tak málo žerou. Asi jsou to masožravci.

Včera jsem v televizi sledoval 'Chcete hnít milionářem' na rakouské ORF1. Zajímavé. Vypadá úplně stejně jako česká verze. Stejná hudba, stejné studio, stejní dementi, stejně dementní otázky... stejné pohyby světel. Akorát ten Čech tam chybí. Bůhví kolik stála licence. To mi radši mohli koupit pakl kapesníků na tekutinu vytékající z penisu. Čas od času se to hodí. Do koše.